Když regál přestane být pastí, knihy jdou ven jedním prstem

Základ je vyhradit půjčeným knihám vlastní místo. Nemusí to být celá polička, stačí pevná podložka nebo stojan, kde knihy stojí svisle a mají po stranách vůli. Pokud je postavíte těsně vedle sebe, při vytahování jedné knihy táhnete i sousední a lámete vaz. Nechte mezi nimi mezeru na prst. U tenkých brožur je lepší je položit na sebe do nízké hromádky, maximálně tří kusů, aby netlačily na spodní desky.

U polic, které mají pevné police na kolíčcích, se rozteč nastavuje po skocích, obvykle po dvou centimetrech. To je pro knihy často příliš hrubé. Řešení: použijte podložky pod kolíčky nebo polici osaďte tak, aby nejvyšší kniha měla vůli a ta nižší zbytečně nezabírala místo. Pokud je police přišroubovaná, můžete otvory pro kolíčky předvrtat nové, ale vždy ve dvojici proti sobě a ve stejné výšce, jinak police nebude vodorovná.

Důležité je také rozložení podpěr. Čím blíž jsou k sobě, tím menší je rozpon a tím více police unese. Pokud má police konzoly jen na koncích, přidejte prostřední podpěru. U polic delších než metr se to vyplatí téměř vždy. Stejně tak záleží na tom, zda je police volně položená na konzolách, nebo přišroubovaná. Volně položená deska se při zatížení prohne a může sklouznout.

Rameno určuje, jak daleko se dostane stínidlo od dříku, a tím i vzdálenost od knihy. Pro čtení potřebujete, aby střed stínidla byl přibližně 40 až 50 cm od textu a mírně před ním, ne přímo nad ním. Rameno o délce 30 cm stačí jen tehdy, stojí-li lampa těsně u bočnice křesla. U hlubokého křesla s širokými područkami potřebujete 50 až 70 cm, jinak budete muset lampu naklonit a ztratíte stabilitu. Kloubové rameno je praktičtější než pevné, protože umožní doladit úhel podle toho, zda sedíte, nebo ležíte.

Typická chyba je snažit se polici co nejvíc zaplnit. Když jsou knihy natěsnané na sebe, tření mezi deskami je tak velké, že ani jeden prst nestačí. Nechte mezi knihami asi dva až tři milimetry. Není to kvůli estetice, ale kvůli tomu, že vzduchová mezera snižuje tření a kniha se po ní snadno vysune. Zároveň zabráníte tomu, aby se při vytahování jedna kniha tlačila do druhé a strhla je.

Knihy z knihovny mívají na hřbetu štítek s čárovým kódem nebo signaturou. Ten se nesmí přelepovat, přepisovat ani zakrývat. Obal ale použít můžete. Osvědčil se obyčejný papírový přebal, který přeložíte přes desky a hřbet necháte volný. Fóliové obaly jsou lákavé, ale u měkkých desek způsobují vlhko a lepí se na sebe. Papír dýchejme a zároveň chrání před prachem a otisky prstů. Na obal si napište jen datum vrácení, nic víc. Termín si pak přepište do kalendáře.

První věc, kterou je potřeba změřit, je výška nejvyšší knihy ve skupině, kterou chcete mít pohromadě. Do ní připočítejte dvě až tři milimetry na vůli. Mezi horní hranou knihy a spodní deskou police nad ní má zůstat mezera. Když je kniha na milimetr přesně, při vytahování narazí hranou do police a musíte ji naklápět. To je přesně ten pohyb, kterému se chceme vyhnout.

Důležitý je také sklon řídítek. Pokud jsou řídítka otočená příliš nahoru, ruce mají tendenci klouzat a jezdec je instinktivně zvedá. Nastavte řídítka tak, aby dlaně spočívaly na rukojetích celou plochou a zápěstí bylo v neutrální poloze. Teprve pak má smysl ladit opěradlo. Bez tohoto kroku budou ruce ve vzduchu vždy, ať s opěradlem pohnete jakkoli.

Poslední věc: prst potřebuje místo, kde zabrat. Když je kniha zaražená až k zadní stěně a police má vysoký přední rantl, nemáte šanci. Řešení je buď polici bez rantlu, nebo knihy vysunout tak, aby hřbet přesahoval přední hranu o jeden až dva centimetry. Není to nic, co by ničilo estetiku. Naopak, knihy jsou vidět a jdou ven jedním tahem. Rozteč polic je tedy potřeba řešit spolu s hloubkou, tloušťkou a vůlí. Když tyto čtyři věci sladíte, přestanete knihy páčit a začnete je používat.

Rozteč není jen o výšce, ale i o hloubce a tloušťce Druhý rozměr, který se opomíjí, je hloubka police. Pokud je police hlubší než knihy, knihy se při vytahování posunou dozadu a ztratíte oporu. Řešení je jednoduché: knihy zarovnejte k přední hraně. Vznikne mezera vzadu, ale ta nevadí. Naopak, když jsou knihy zarovnané dozadu, přední hrana police je překáží a prst nemá kde zabrat. U tenkých brožovaných knih je lepší je seskupit mezi silnější svazky, aby se nepropadaly a neklouzaly.

Většina jezdců řeší výšku sedla a předklon trupu, ale zapomíná na jedno: úhel opěradla určuje, kam se posunou ruce. Pokud je opěradlo příliš strmé, trup se zvedá a ruce se vytahují do vzduchu. Pokud je příliš zakloněné, trup se hroutí dopředu a ruce tlačí do řídítek celou vahou. Cílem je najít takový sklon, při kterém ruce zůstanou na řídítkách bez vědomého držení a zároveň nedochází k tlaku do dlaní.